Podobný problém řeší pan František. Před třiceti lety si pořídil dům v řadové zástavbě na kraji města. Ideální bydlení. Postupně všichni přešli na ekologičtější vytápění plynem. Před třemi lety se však jeden ze sousedů rozhodl postavit si krb.
„O svém záměru nás informoval, jen jsme ho žádali, ať postaví i vysoký komín,“ vzpomíná pan František. Vysoký komín soused sice nepostavil, v krbu však topil jen výjimečně. To se ovšem změnilo, když vzrostly ceny plynu.
„Celou tuto zimu už topí jen v krbu, kouř z komína zapáchá a navíc nám na zahradu létají obrovské saze, vlastně se bojíme otevřít okno,“ popisuje. „Netuším, čím soused v krbu topí, snažil jsem se s ním domluvit, ale bylo to marné. Jak se můžu bránit? Napadá mě hygiena…“ ptá se čtenář iDNES.cz.
Občanský zákoník hovoří jasně. Vlastník se má zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.
Každý provozovatel spalovacího zdroje na pevná paliva, o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, napojeného na teplovodní soustavu ústředního vytápění, musí provádět jednou za tři roky kontrolu technického stavu a provozu tohoto zdroje. Kontrolu může provádět pouze odborně způsobilá osoba pověřená výrobcem, která je uvedena v databázi ministerstva životního prostředí.
Doklad z kontroly si může vyžádat obecní úřad obce s rozšířenou působností. U řady kotlů a topidel nejsou splněny požadavky na instalaci, chybí například akumulační nádoby u kotlů či jiné doplňky a bezpečnostní prvky. Někdy není prováděna údržba zdroje (čištění, obnova těsnění apod.), případně nejsou užívána paliva, která předepisuje výrobce nebo tato paliva nemají předepsanou kvalitu (např. vlhkost u dřeva či zrnitost u uhlí). Případně je dokonce podezření na spalování odpadu.
Kontrolu a vymáhání ustanovení zákona o ochraně ovzduší provádějí obce s rozšířenou působností. U revize spalinové cesty jsou to pak hasičské záchranné sbory příslušného kraje.
„Kompetence orgánů ochrany veřejného zdraví (OOVZ), tedy hygienických stanic, jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví. Problematika kvality ovzduší nespadá do kompetencí OOVZ, respektive problematika lokálních topenišť (např. krbů), a s tím souvisejících emisí (kouř, zápach) není tímto zákonem řešena,“ uvádí mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.
Co na to zákony
Provozování kotlů a kamen řeší především zákon o ochraně ovzduší, který stanovuje řadu povinností, a to jak k instalaci nových spalovacích zdrojů, tak k jejich provozování. Tento zákon také stanoví, že pokyny výrobce zdroje k instalaci, používaným palivům či způsobu provozování jsou pro jeho provozovatele závazné.
„Kompetence orgánů ochrany veřejného zdraví (OOVZ), tedy hygienických stanic, jsou upraveny zákonem o ochraně veřejného zdraví. Problematika kvality ovzduší nespadá do kompetencí OOVZ, respektive problematika lokálních topenišť (např. krbů), a s tím souvisejících emisí (kouř, zápach) není tímto zákonem řešena,“ uvádí mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob.
Při zřizování nových zdrojů má však své slovo i stavební úřad, který například ověřuje, zda výška, umístění a další parametry komínu odpovídají příslušné technické normě. Před zprovozněním nového kotle či kamen je pak nutné provedení revize spalinové cesty a při provozu její pravidelná kontrola kominíkem.
Každý provozovatel spalovacího zdroje na pevná paliva, o celkovém jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, napojeného na teplovodní soustavu ústředního vytápění, musí provádět jednou za tři roky kontrolu technického stavu a provozu tohoto zdroje. Kontrolu může provádět pouze odborně způsobilá osoba pověřená výrobcem, která je uvedena v databázi ministerstva životního prostředí.
Doklad z kontroly si může vyžádat obecní úřad obce s rozšířenou působností. U řady kotlů a topidel nejsou splněny požadavky na instalaci, chybí například akumulační nádoby u kotlů či jiné doplňky a bezpečnostní prvky. Někdy není prováděna údržba zdroje (čištění, obnova těsnění apod.), případně nejsou užívána paliva, která předepisuje výrobce nebo tato paliva nemají předepsanou kvalitu (např. vlhkost u dřeva či zrnitost u uhlí). Případně je dokonce podezření na spalování odpadu.
Kontrolu a vymáhání ustanovení zákona o ochraně ovzduší provádějí obce s rozšířenou působností. U revize spalinové cesty jsou to pak hasičské záchranné sbory příslušného kraje.
Problém může řešit i obec
Pokud máte podezření na porušování zákona o ochraně ovzduší, cítíte se obtěžování kouřem nebo myslíte, že soused používá nevhodná paliva, máte možnost se bránit.
„Se stížností se obracejte na místně příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, který je povinen přijímat podněty na porušování zákona o ochraně ovzduší a zkoumat, zda jsou dány důvody k zahájení přestupkového řízení či k uložení nápravného opatření,“ doporučuje Veronika Krejčí z Ministerstva životního prostředí ČR.
Úřadu – a ve výsledku i vám – pomůže, pokud společně se stížností předložíte něco, co lze použít jako důkazní materiál, tedy fotodokumentaci nebo video dokumentaci. Úřad je totiž v řízení povinen shromáždit takové důkazy, aby byl zjištěn stav věci.
„Úřad má také v krajních případech možnost přímé kontroly v domě, která je však omezena řadou podmínek a může být provedena pouze za předpokladu, že vznikne opakované důvodné podezření, že je zdroj provozován v rozporu s povinnostmi danými zákonem o ochraně ovzduší. V případech, kdy je to účelné, mohou obecní úřady odebrat i vzorky popela pro prokázání případného spalování odpadu,“ upřesňuje Veronika Krejčí.
V případě pochybení může úřad udělovat sankce za porušení zákonných povinností či ukládat nápravná opatření.
Při zřizování nových zdrojů má však své slovo i stavební úřad, který například ověřuje, zda výška, umístění a další parametry komínu odpovídají příslušné technické normě. Před zprovozněním nového kotle či kamen je pak nutné provedení revize spalinové cesty a při provozu její pravidelná kontrola kominíkem.
Poslední možností je žaloba
Pokud domluva se sousedem není možná a cesta přes obecní úřad není efektivní, nezbývá nic jiného než se obrátit na soud a podat tzv. zápůrčí neboli negatorní žalobu. Jedná se o žalobu, kterou se vlastník domáhá, aby jiný, v tomto případě soused, přestal narušovat jeho vlastnické právo.
Nicméně tímto typem žaloby se lze domáhat pouze povinnosti zdržet se nějakého jednání (užívání krbu, používání určitého paliva apod.). Není tedy možné se domáhat – a soud by tak ani nemohl rozhodnout – uložení povinnosti něco aktivně dělat (např. provést stavební úpravu zvýšením komínu nebo odstranit zdroj).
„Žalobce má navíc horší postavení, jelikož je na něm, aby dokázal soudu, že žalovaný mu protiprávně zasahuje do jeho vlastnictví. V podobném případě by tedy musel prokázat nejen, že soused opravdu vypouští nadměrné množství kouře či sazí, ale také, že jde o množství v dané oblasti neobvyklé a ojedinělé – a zároveň, že jej zásadně obtěžuje v jeho vlastnictví,“ vysvětluje právnička Jana Škeříková z AK bpv Braun Partners.
Soud se pak musí s touto argumentací vypořádat. Musí zjistit, jaká je situace v dané oblasti, např. zda více sousedů má krby, zda k nim mají speciální komíny a jaké palivo v nich používají. Rovněž musí uvést, jakou míru obtěžování tímto kouřem či sazemi považuje v dané situaci či oblasti za přiměřenou a zda tedy k překročení takové intenzity došlo v daném konkrétním případě.
„Pokud soud žalobě vyhoví, může sousedovi uložit povinnost zdržet se určitého jednání, v tomto případě tedy pravděpodobně užívání krbu bez potřebného stavebního zásahu, jakým by byl např. speciální komín či používání konkrétního paliva,“ shrnuje právnička.
