Obnovitelné zdroje postavené v době solárního boomu v letech 2009 a 2010 budou podléhat individuálním kontrolám výnosnosti zdrojů. Pokud tak neučiní, přijdou o podporu, kterou jim stát dříve přislíbil na 20 let dopředu. V úterý pozdě večer to schválila Sněmovna.
Návrh byl součástí novely energetického zákona, tzv. lex OZE 3, kterou vrátil Senát na konci ledna do Sněmovny. Ten z návrhu odstranil právě tu část, která měla omezit provozní podporu obnovitelným zdrojům postaveným v době solárního boomu v letech 2009 a 2010. Do novely ji prosadil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).
„Tato část navrhované novelizace zákona zakotvuje povinnost splnit značně přísné administrativní povinnosti, přičemž nesplnění těchto povinností může být spojeno až se zánikem práva na podporu,“ říká předseda senátního výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu Miroslav Plevný (STAN).
Senátní verze však Sněmovnou neprošla. Poslanci schválili novelu v původním znění i se Stanjurovým „přílepkem“, k čemuž potřebovala nadpoloviční většinu všech poslanců, tedy 101 hlasů. Pro bylo 102 poslanců, proti dva.
Provozovatelé zdrojů nad 30 kilowattů uvedených do provozu v letech 2009 a 2010 tak podle novely musí povinně dokládat výnosnost svých zdrojů, a to i 15 let zpětně. Doposud tyto údaje vykazovali jednou ročně, ale jako průměr za celý sektor, nikoli za každou elektrárnu zvlášť.
Senát považoval „přílepek“ za problematický, protože jím stát porušuje závazky, ke kterým se v minulosti vůči provozovatelům elektráren zavázal. Ti měli podporu slíbenou až na 20 let dopředu, tedy zhruba do roku 2030.
„Vypuštěním tohoto sporného ustanovení chráníme stabilitu a předvídatelnost podnikatelského prostředí v České republice a současně eliminujeme nezanedbatelné riziko soudů a arbitráží,“ uvedl Plevný. Někteří zahraniční provozovatelé solárních elektráren v Česku už zvažovali arbitráže.
Stanjura chtěl zrušením položky o podpoře obnovitelných zdrojů zalepit díru ve státním rozpočtu ve výši 23 miliard korun.
Jádro lex OZE 3 přitom souviselo souviselo především s větším počet obnovitelných zdrojů v soustavě nebo s ochranou zákazníků před zneužitím ze strany dodavatelů energií.
„Zavádí také důležité nástroje v oblasti české energetiky a výrazně ji modernizuje,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN), jehož rezort je předkladatelem zákona. Novela má především uzákonit samostatně stojící baterie a umožnit účastníkům trhu obchodovat se službami výkonové rovnováhy.
Právně sporný přílepek
Novela by podle některých politiků i právníků mohla být problematická. Některé části návrhu totiž mění dříve schválené podmínky podpory zpětně.
„Opatření lze označit za retroaktivní proto, že zpětně mění podmínky vyplácení podpory, kterým se stát zavázal zákonem na celou dobu poskytování podpory, tedy na 20 let,“ říká partner v advokátní kanceláří Doucha Šikola advokáti Pavel Doucha.
„Obecně platí zákaz retroaktivity, tedy situace, kdy by se nová právní úprava měla vztahovat na vztahy vzniklé ještě před její účinností. Je však třeba upozornit, že i Ústavní soud České republiky uvedl některé výjimky z této zásady. Právě v případě provozovatelů solárních elektráren došlo již několikrát ke zpětným úpravám veřejné podpory,“ říká Iva Wenzel, advokátka z advokátní kanceláře bpv Braun Partners.
Schválená novela by mohla být také v rozporu s evropským právem. Veřejná podpora českých solárů byla notifikována Evropskou komisí, která ji schválila za předpokladu, že vnitřní výnosnost investicí v daném sektoru nepřesáhne určitou výši. Přílepek však posuzuje nikoli sektorový, ale individuální výnos projektu.
„To s sebou přináší i další ústavněprávní otázky, a to zejména s ohledem na trestání lépe připravených, a tudíž ziskovějších projektů. Domníváme se, že takový postup může být v rozporu s právem na podnikání zaručeným čl. 26 Listiny základních práv a svobod, pokud by jím byla porušena zásada legitimních očekávání při vstupu do investice,“ říká Wenzel.
Pozměňovací návrh o krácení podpory přitom na konci ledna prošel Sněmovnou jen těsně. Pro hlasovalo 84 ze 163 přítomných poslanců. Naopak v Senátu byla na odstranění Stanjurova návrhu jasná shoda. Pro jeho odstranění bylo 49 senátorů, proti dva.
Poslanci měli tři možnosti. Buď senátní návrh přehlasovat, novelu poslat dál tak, jak ji pozměnili senátoři, nebo smést úpravu ze stolu.
