Jak uvádí preambule směrnice o energetické náročnosti budov činí podíl budov na konečné spotřebě energie v EU 40 % a jejich podíl na emisích skleníkových plynů spojených se spotřebou energie činí 36 %, přičemž 75 % budov v Unii je stále energeticky neúsporných. Největší podíl na vytápění budov má zemní plyn, který představuje přibližně 39 % spotřeby energie použité na vytápění prostor v sektoru bydlení. Snížení spotřeby energie v souladu se zásadou „energetická účinnost v první řadě“ stanovenou v článku 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/1791(8) a vymezenou v čl. 2 bodě 18 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1999(9) a využívání energie z obnovitelných zdrojů v sektoru budov proto představují důležitá opatření nutná ke snižování emisí skleníkových plynů a energetické chudoby v Unii.
Směrnice o energetické náročnosti budov má přispět ke splnění dvou hlavních cílů:
Daných cílů má být dosaženo nejen nastavením limitů pro nově vystavěné budovy, ale rovněž stanovením požadavků na renovaci budov, které jsou energeticky nejnáročnější, včetně nastavení požadavků na dekarbonizaci zdrojů tepla.
Emisní cíle
Všechny budovy postavené počínaje rokem 2030 tak mají mít nulové emise, tedy velmi nízkou energetickou náročnost, nulové emise uhlíku z fosilních paliv v místě, kde stojí a nulové nebo velmi nízké množství emisí skleníkových plynů z jejich provozu. Má jít o budovy, které budou přispívat k optimalizaci energetického systému prostřednictvím odezvy na straně poptávky, přičemž veškeré velmi nízké zbytkové množství spotřeby požadované energie plně pokryta energií z
Takto regulovány ovšem nemají být pouze nové budovy. Členské státy EU jsou totiž též povinny nastavit opatření tak, aby průměrná spotřeba primární energie u rezidenčních budov klesla do roku 2030 nejméně o 16 % a do roku 2035 alespoň o 20 až 22 %. U ostatních typů budov bude třeba do roku 2030 renovovat 16 % těch energeticky nejnáročnějších tak, aby splňovaly alespoň minimální požadavky energetické náročnosti, do roku 2033 by to pak mělo být 26 % energeticky nejnáročnějších budov. Postupně tak má být k roku 2030 dosaženo toho, že veřejné budovy a jiné než obytné budovy budou mít energetickou náročnost maximálně třídy D, u obytných budov má být stejného cíle dosaženo do roku 2033.
Od počátku roku 2027 tak bude např. u všech stávajících veřejných budov a všech jiných než obytných budovách vyžadována tam, kde to bude technicky a ekonomicky možné, instalace solárních panelů. Na nově stavěné rezidenční domy by se měla zařízení na výrobu solární energie začít instalovat nejpozději od roku 2030.
Postupné vyřazování kotlů na fosilní paliva
Původní návrh přepracovaného znění Směrnice obsahoval plošný zákaz používání plynových kotlů po roce 2040, který byl na sklonku uplynulého roku i medializován. Postoj k této věci byl ovšem v evropských orgánech revidován a do budoucna jsou technologie využívající plyny jedním z uznaných zdrojů energie pro vytápění, a to nejen do roku 2040. To však neznamená, že by v této oblasti nebyly očekávány žádné změny.
Na základě Směrnice budou jednotlivé státy připravovat vnitrostátní plány pro renovace budov, přičemž rok 2040 je Směrnicí uváděn jako orientační datum, ke kterému mají směřovat vnitrostátní plány ve vztahu k náhradě fosilních paliv (včetně zemního plynu) ve vytápění.
Do budoucna by měl být zemní plyn nahrazen nízkoemisními a obnovitelnými plyny, jako jsou biometan a vodík. Plynárenský průmysl, stejně jako výrobci tepelných zařízení se tedy nyní musí zaměřit právě na rozvoj technologií, které bude možné užívat i po přechodu z fosilních paliv na paliva nízkoemisní. To s sebou nese i potřebu zajištění stabilního zdroje takových plynů, který bude využitelný v průběhu celého roku.
Přechod na nízkoemisní a obnovitelné plyny je cílem, není však naprostým nekompromisním diktátem. Směrnice v ustanoveních o zdrojích primární energie pro budovy s nulovými emisemi připouští, že takovou definici může splnit i budova, u které sice není technicky či ekonomicky
proveditelné splnit požadavky stanovené v Příloze III Směrnice, a to tak, že celková roční spotřeba primární energie budovy bude pokryta i jinou energií ze sítě, která splňuje kritéria stanovená na vnitrostátní úrovni.
Výše uvedené principy se promítají též do sféry finanční. Už od roku 2025 bude zakázáno poskytování dotací na samostatné kotle na fosilní paliva. Na hybridní systémy vytápění, které kombinují například kotel s tepelným čerpadlem nebo solárním tepelným zařízením, však bude finanční podpora umožněna i nadále.
Navíc nelze opomenout ani skutečnost, že již od letošního roku by měly být odstavovány kotle 1. a 2. emisní třídy na tuhá paliva. Právě přechod na spolehlivý a bezpečný plynový kotel, který disponuje technologií umožňující zpracování nejen zemního plynu, ale též tzv. plynů budoucnosti, bude pro domácnosti, které za takové staré kotle hledají náhradu, finančně i technicky dobře dostupným řešením.
Výjimky
Z nových požadavků bude možné vyjmout zemědělské budovy a kulturní památky, případně též budovy zvláštní architektonické nebo historické hodnoty, dočasné stavby, kostely a místa konání bohoslužeb.
Je ovšem otázkou, jakou úpravu zvolí Česká republika a nakolik budou možnosti výjimek stanovené přijatým zněním směrnice o energetické náročnosti budov českou legislativou využity.
Důsledky daných změn se nepochybně promítnou v oblasti stavebnictví, je však otázkou, jak se požadavky směrnice zároveň promítnou do nákladů na nové či renomované bydlení. Stejně tak bude mít směrnice nepochybně vliv na oblast energetiky samotné, a to zejména s ohledem na další upřednostňování hybridních systémů vytápění (tepelná čerpadla, solární panely) a přechod na nízkoemisními a obnovitelnými plyny.
Pro Vaši informaci přikládáme též odkaz na úplné znění Směrnice: https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/TA-9-2023-0068_CS.html#title2
