DOTAZ ČTENÁŘE PORADNY ČASOPISU STAVITEL

Před dvaceti lety jsem se nastěhoval do manželčina domu, který si ona pořídila ještě dva roky před tím, než jsme se vzali. Pořízení domu manželka financovala prostřednictvím hypotečního úvěru. Před rokem jsme se však rozvedli a hypotéka na tento dům byla po celou dobu našeho manželství hrazena z našich společných prostředků. Nyní jsem se musel z domu odstěhovat, přesto, že jsem se celou dobu podílel na splácení jeho hypotéky a pomohl jsem tak manželce splatit většinu tohoto hypotečního úvěru. Bývalá manželka už právě tento měsíc hypotéku doplatila, avšak odmítá mi zaplatit cokoli jako náhradu za tyto mé vložené prostředky do její nemovitosti a já jsem tedy po létech přispívání na hypotéku přišel o své bydlení. Jak se prosím mohu bránit? Pokud se s tímto obrátím na soud, bude mi muset bývalá manželka polovinu splátek hypotéky za dobu trvání manželství vyplatit?

Většina lidí by pravděpodobně na tento dotaz odpověděla ano, jelikož takto se přeci tazatel významnou měrou podílel na tom, že vlastník, tedy jeho bývalá manželka, hypotéku splatila. Díky pomoci tazatele tak jeho bývalá paní dům splatila snadněji. Pravdě se však spíše blíží opak. K tomu se i v nedávné době celkem jednoznačně přiklonila soudní praxe.

Na začátek je však potřeba říci, že součástí společného jmění manželů je vše, co nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství (s výjimkami, jako jsou např. věci sloužící osobní potřebě či dědictví).

A každý z manželů má nárok na navrácení toho, co do společného jmění vložil ze svých výlučných prostředků (typicky úspory z dob před uzavřením manželství) a jsou zde i případy, kdy je možné zohlednit výdaje ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů. Typicky jde o rekonstrukce nemovitostí ve vlastnictví toliko jednoho manžela.

Pokud tedy bývalí manželé nedospějí k dohodě a budou celou věc řešit cestou soudního sporu, v rámci kterého je vypořádáváno společné jmění manželů, může každý z bývalých manželů uplatnit své vklady, které investoval do výlučného majetku toho druhého.

Musíme však rozlišit dvě situace, a to podle toho, zda výlučný vlastník nemovitosti, v níž rodina bydlela, navrhne, aby soud tuto okolnost vzal v potaz při vypořádání společného jmění manželů, či ne.

Z dotazu plyne, že nemovitost užívala rodina manželů, a proto tedy prostředky vynaložené na splátky hypotéky byly prostředky vynaloženými na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti. Pokud by rodina neužívala tento dům, musela by pak pravděpodobně vynaložit prostředky na zajištění stejného či obdobného bydlení například na základě nájmu.

Podle občanského zákoníku platí, že každý z manželů je povinen přispívat na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti.

Pak je tedy potřeba zjistit, jak vysoké prostředky by rodina na zajištění jiného bydlení a svých potřeb musela vynaložit.

To se obvykle bude dít tak, že se zjistí obvyklé nájemné za srovnatelnou nemovitost v daném místě a čase. Takové nájemné pak bude často nutné vyčíslit a doložit znaleckým posudkem. Pokud pak výše obvyklého měsíčního nájemného zjištěná znaleckým posudkem převýší měsíční splátky hypotéky, pak si tazatel svůj podíl na splátkách hypotéky tzv. „odbydlel“.

Jinak řečeno, podílení se na splácení hypotečních splátek je srovnatelné s nutností podílet se na hrazení nájemného. Ani v jednom případě tazatel není vlastníkem nemovitosti, avšak platí si možnost bydlet.

Poloviční podíl na splátkách hypotéky pak sice stále zůstává vkladem, resp. investicí do výlučného majetku jednoho z manželů, ale soud v takové situaci rozhoduje o tom, zda se takový vklad do společného jmění manželů vypořádá či nikoli. Pakliže je však splátka hypotéky nižší než výše zjištěného obvyklého nájemného, pak soud rozhodne tak, že vklad nevypořádá.

Naopak pokud by nastala situace, že výše zjištěného obvyklého nájemného bude nižší, než jsou splátky hypotéčního úvěru, pak by soud měl rozdíl v částkách splátky hypotéky a zjištěného obvyklého nájemného vyčíslit a tuto část vkladu by měl poměrně vypořádat. Pokud však dojde k této situaci, dá se předpokládat, že rozdílová částka mezi výši obvyklého nájemného a splátkami hypotečního úvěru bude nízká.

Zároveň je třeba na tomto místě upozornit na to, že samotné zpracování znaleckého posudku či odhadu ceny obvyklého nájemného již není zanedbatelnou položkou, a pokud tento svůj vklad v návrhu uplatníte a odhad či znalecký posudek na obvyklou cenu nájemného nedoložíte, soud si jej vyžádá sám a stejně jeho vypracování budete povinni uhradit. Když k tomu připočtete soudní poplatek za zahájení soudního řízení, náklady právního zastoupení (takové spory bývají velmi zdlouhavé) a případnou náhradu nákladů řízení bývalému manželovi, pak se celková částka za vedení soudního sporu o vypořádání společného jmění může vyšplhat dost vysoko a náklady se mohou klidně pohybovat i v řádech sta tisíců korun českých.

Je tedy potřeba důkladně zvážit, zda výsledná částka, kterou byste mohli v takovém případě získat, nebude nižší než částka za náklady soudního řízení, a to zejména v situaci, pokud nežádáte vypořádat další majetek náležející do společného jmění manželů.

Soudy tento svůj přístup odůvodňují tím, že při vypořádání vkladu ze společného majetku na výlučný majetek jednoho z manželů jde o to nahradit to, o co byl společný majetek ochuzen, ne o odčerpání toho, o co se manžel v důsledku takového vkladu obohatil. Soudy se totiž řídí pravidly pro vypořádání společného jmění, které předpokládají, že podíly na vypořádání společného jmění budou pro oba manžely stejné (se speciálními výjimkami řešícími tzv. disparitu podílů).

Laicky řečeno jde tedy o to, že soud v rámci vypořádání společného jmění manželů má v rámci zásady rovnosti spravedlivě posoudit, o co případně jeden z manželů druhého na majetku ochudil, a nikoli posuzovat přírůstky na majetku v důsledku takového jednání.

Tazatel se může na soud obrátit s žalobou – návrhem na vypořádání společného jmění manželů – jelikož mu stále běží tříletá lhůta od okamžiku nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Své vklady je tazatel povinen ve svém návrhu specifikovat a určit jejich výši. Pokud však budete chtít vypořádat toliko vklad v podobě poloviny splátek hypotečního úvěru na dům vaší bývalé manželky, pak mohou nastat dvě situace.

Za prvé bývalá manželka nebude navrhovat, že si svůj vnos „odbydlel“, pak soud vklad tazatele vypořádá. V druhém případě, pokud toto bývalá manželka tazatele soudu navrhne, pak soud sice bude tento vklad akceptovat, avšak bude zjišťovat obvyklou výši nájemného v daném čase a místě (měsíční částku), kterou pak následně porovná s výší měsíční splátky hypotéky.

V případě, že výše obvyklého nájemného bude vyšší než měsíční splátka hypotéky, pak soud tento vklad nevypořádá.

Naopak pokud by měsíční splátka hypotéky byla vyšší než obvyklé nájemné, pak by rozdíl v těchto částkách byl vkladem do společného jmění manželů, který by měl být vypořádán. Vzhledem k tomu, že se nebude jednat o častou situaci, lze doporučit zpracovat si odhad či posudek na výši obvyklého nájemného před podáním návrhu na zahájení soudního řízení a spočítat si, kolik by případný rozdíl činil. Pokud by měla vyjít nízká rozdílová částka, je pak ke zvážení, zda za takové situace toto dlouhé a nákladné soudní řízení zahajovat.