JUDIKATURA:

Rozšířený senát NSS: I zasílatel může být provozovatelem poštovních služeb

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 8 As 70/2018 ze dne 14.09.2021

Rozšířený senát NSS se musel zabývat definicí poštovní služby, jelikož osmý senát téhož soudu dospěl k závěru, že tato otázka je v rozhodovací praxi tohoto soudu zodpovídána nejednotně. Problematika není zajímavá jen pro provozovatele poštovních služeb, ale začíná být velmi palčivá pro zasílatele u nichž je patrná snaha Českého telekomunikačního úřadu kvalifikovat jejich činnost jako poskytování poštovních služeb a tedy podléhající zákonu č. 29/2000 Sb., o poštovních službách. Situace se zdá být navíc ještě palčivější po uvedeném rozhodnutí rozšířeného senátu NSS. Ten totiž při vymezení činnosti zasílatele vyšel z přílohy č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náležitostech některých živností a uvedl, že obsahem zasílatelství je „pouhé zprostředkování přepravy“. Bohužel již NSS nepostřehl ustanovení § 2474 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které hovoří o tzv. samovstupu zasílatele, a které říká, že: „Neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, může zasílatel sám provést přepravu, kterou má obstarat.“ Situace, kdy by zasílatel sám přepravu prováděl, již může podle NSS naplňovat definici poskytování poštovních služeb, za předpokladu, že při tom poskytuje rovněž některou z následujících služeb: výběr zásilky (poštovní podání), třídění zásilek a jejich dodání. NSS vyšel z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-259/16 Confetra vydaného k tzv. poštovní směrnici (směrnice č. 97/67/ES). Samotná přeprava poštovních zásilek sice není poštovní službou, nicméně pozorný čtenář patrně vycítil, že výše uvedené znaky poskytování poštovních služeb naplní rovněž nejeden dopravce. Ostatně bod 34 odůvodnění rozsudku Confetra k tomu přímo vybízí, když říká: „Podniky silniční a nákladní dopravy, jejichž hlavní činností je služba doručování poštovních zásilek a jako doplňkovou činnost poskytují služby zahrnující výběr, třídění nebo dodávání takových zásilek, by neměly být vyloučeny z oblasti působnosti uvedené směrnice.“

NSS: Pro posouzení, zda je zasílatel provozovatel poštovních služeb, může být rozhodná hmotnost zásilek, jichž se služby zasílatele týkají

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 4 As 154/2020 ze dne 24.09.2021

Absence vypořádání se se samovstupem zasílatele v předchozím rozsudku NSS bohužel vyvolala okamžitou reakci dalších senátů NSS. V podstatě záhy po vydání předchozího rozsudku jiný senát NSS uvedl, že „Podstatou zasílatelství totiž je pouze zprostředkování přepravy, nikoli již samotná přeprava nákladů. Náplň těchto služeb se tedy od sebe dostatečně odlišuje.“ Naopak podstatou poštovní služby je dle názoru tohoto senátu „výběr zásilky, třídění, přeprava či dodání poštovních zásilek.“ Nelze tedy vyloučit, či se to spíše jeví jako pravděpodobné, že soudy hlavně v nižších instancích budou mít tendenci řídit se tím, zda zasílatel zásilku přepravoval či nikoliv. Dříve nebo později si však bude muset i NSS udělat jasno v tom, kdy je zásilka poštovní zásilkou (NSS v tomto rozsudku uložil Městskému soudu, aby se zabýval otázkou hmotnosti zásilky) a vzít na vědomí existenci samovstupu v občanském zákoníku.

OS Cheb: Vykolejení nákladního vlaku ČD Cargo u Mariánských Lázní bylo systémovým selháním železnice, nikoli trestným činem strojvůdce

Rozsudek okresního soud v Chebu ve věci sp. zn. 2 T 143/2020 ze dne 12. 08. 2021

Okresní soud v Chebu se musel v trestním řízení vypořádat s mediálně sledovaným případem, kdy dne 28. července 2019 došlo u Mariánských Lázní k vykolejení nákladního vlaku dopravce ČD Cargo a.s. – vykolejilo celkem 13 vagonů ze 17 zařazených v dané soupravě z důvodů překročení povolené rychlosti (v místě byla rychlost 30 km/h, vlak jel těsně před místem rychlostí 90 km/h, strojvedoucímu se podařilo s použitím rychlobrzdy a pískovače rychlost částečně snížit). Celková škoda dosáhla 20.556.440 Kč.  Stíhán je strojvedoucí, a to pro přečin obecného ohrožení podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 3 písmeno b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. V řízení vyšlo najevo, že provozovatel dráhy – Správa železniční dopravní cesty s.o. (nyní Správa železnic, s.o.) změnil přechodnou pomalou jízdu v místě na trvalou, čímž přestal tuto skutečnost uvádět v rozkazu, jež strojvedoucí k výjezdu na trať dostávali. Zároveň uvedl snížení rychlosti v místě na 30 km/h v tabulkách traťových poměrů (dále jen „TTP“). Změny v TTP byly strojvedoucím nahrávány do tabletu. Státní zástupce klad strojvedoucímu za vinu, že se změnami TTP neseznámil. V řízení však vyšlo najevo mj. to, že strojvedoucím byly nahrávány do tabletu změny v TTP pro celou Českou republiku, nikoli jen pro tratě, po kterých jezdili. Jednalo se povětšinou o poměrně rozsáhlé soubory, jejichž studium mohlo zabrat i hodiny. Navíc při vyšetřování nebylo zjištěno s jistotou, zda strojvedoucímu tato změna na tablet vůbec dorazila. Postup provozovatele dráhy nebyl konzistentní, když stavební práce na dráze (kdy došlo k dočasnému přeložení trati do jiné stopy) vydával za trvalý stav, zatímco běžně na té samé trati hlásil strojvedoucím v rozkazu pomalou jízdu na jiných místech i několik let. Návěstní soustava na místě neodpovídala požadavkům vyhlášky č. Vyhlášky č. 173/1995 Sb., kterou se vydává dopravní řád drah (soud vyjádřil podezření, že návěstími na místě bylo po nehodě dokonce manipulováno). Strojvedoucí s dlouholetou praxí, který byl v souladu s požadavky §35 odst. 1 téže seznámen s tratí, na trati sedm měsíců nejel, neměl tudíž ani povědomí o probíhajících stavebních pracích. Problémy na této trati však měli i jiní strojvedoucí, kteří však tím, že po trati jezdili častěji, věděli o stavebních pracích a nehodě zabránilo v mnoha dřívějších případech jen to, že odmítali uvěřit tomu, že se trať podařilo přeložit do původní stopy v řádu několika dní, když pomalou jízdu nenalezli uvedenou v rozkazu a k místu přijížděli obezřetně. Z tohoto důvodu soud zprostil strojvedoucího obžaloby, jelikož na jeho straně absentovalo zavinění, protože strojvedoucí neměl, jak se reálně se změnou na trati seznámit. Uvedený rozsudek se zdá být dle autora rovněž nastavením určitých mantinelů povinnostem dopravce podle § 35 odst. 1 písm. a) a g) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách) když akcentuje i skutečnost, že provozovatel dráhy se nemůže zprostit své odpovědnosti za plnění povinnosti dle § 22 odst. 1 písm. a zákona o dráhách tím, že bude mít dráhu v jakémkoliv stavu a veškeré informace o z toho rezultujících omezeních „nějak“ předá dopravci a strojvedoucím, aby se následně dovolával povinnosti těchto subjektů se s těmito informacemi seznámit a řídit se jimi. Je však otázkou, jaký bude osud kauzy dále, státní zástupce se na místě odvolal. Případ tak bude řešit Krajský soud v Plzni.

NSS: Nikoli každý strom rostoucí v blízkosti dráhy představuje ohrožení dráhy

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 As 227/2020 ze dne 14.09.2021

Nejvyšší správní soud napsal další kapitolu nekonečného příběhu, který v prostředí provozování dráhy představuje spor provozovatelů dráhy snažících se maximálně zjednodušit odstraňování dřevin rostoucích v blízkosti dráhy (a odstranit tak riziko jejich pádu do kolejiště a zamezit vzniku škod při střetu s vlakem) a ochránců přírody, kteří se dovolávají maximálně individuálního posouzení, zda je možné ten který strom pokácet. I přes poměrně jasné znění § 10 odst. 3 zákona č. 266/1994 Sb., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ani z tohoto ustanovení nevyplývá, že by každý strom, nacházející se v blízkosti dráhy, představoval nebezpečí pro dráhu a je tedy třeba vždy individuálně zjistit stav věci, např. ohledáním na místě nebo vypracováním znaleckého posudku z oboru dendrologie apod. Až na základě těchto zjištění lze rozhodnout o tom, zda bude strom pokácen či nikoliv. I stromy nacházející se v blízkosti dráhy tak podle NSS nelze kácet bez dalšího. Je snad jen třeba dodat, že tento problém se netýká jen hlavních koridorových tratí (kde je patrně nejpalčivější), ale např. i blízkého okolí železničních vleček.

NOVELIZACE:

NAPSALI JSME TAKÉ:

• V Německu nabyl účinnosti nový zákon o autonomním řízení, který novelizoval tamní zákon o silničním provozu. Zákon stanoví základní podmínky pro provoz vozidel a automatizovanou a autonomní funkcí v reálném provozu. Podrobnosti se dočtete v časopisu Právní rádce, č. 9/2021, str. 55.
• Rozsudek španělského Tribunal Supremo ve věci odpovědnosti zasílatele při multimodální přepravě (sp. zn. 5119/2017) a jeho závěry vyvolávají překvapivé otázky v případě, kdy by se s podobným skutkovým stavem musel vyrovnávat český soud v případě aplikace tzv. nedobrovolného samovstupu zasílatele dle § 2461 českého zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podrobnosti se dočtete v časopisu Právo v přepravě a zasílatelství, č. 3/2021, str. 31.
• Důležité změny se odehrávají rovněž v energetice, když Energetický regulační úřad zveřejnil informaci o záměru změnit metodiku pro výpočet tzv. ekvivalentní ceny elektřiny, která je určující pro stanovení výše ročních zelených bonusů pro OZE a KVET do 5 MW. Senát rovněž vrátil Poslanecké sněmovně novelu zákona o podporovaných zdrojích energie, která mj. zavádí revizi návratnosti výše investic do podporovaných zdrojů energie (podrobnosti zde). Nadcházející rok pak přinese v oblasti energetické legislativy nemalé změny. Zpozornět by měli dodavatelé energií i výrobci a provozovatelé POZE (podrobnosti zde).

NAPSALI JINÍ:

• Zvyšování cen za využití kontejnerů v námořní přepravě začíná být problémem z hlediska práva hospodářské soutěže. V srpnu byla podána stížnost k britskému Úřadu pro trhy a soutěž (Competition and Markests Authority), jež poukazovala rovněž na vzrůstající náklady za nájem kontejnerů. Ceny kontejnerů jsou rovněž předmětem zkoumání ze strany Evropského výboru odesílatelů (European Shippers Council), který předpokládá, že výsledky výzkumu předloží v průběhu podzimu. Tyto by se mohly stát základem formálního vyšetřování Evropské komise z hlediska slučitelnosti cenové politiky v této oblasti s právem hospodářské soutěže. Podrobnosti např. zde .