Před setkáním s německým právníkem očekáváte strohého, disciplinovaného úředníka a nezáživné, suché povídání. Marc Müller z advokátní kanceláře BRAUN PARTNERS vám ale tuhle představu během chvilky rozmetá na kousky. Perfektní znalost své práce, ale zároveň živý a vtipný vypravěč.

Na stránkách AK Braun Partners se píše, že vaší specializací je energetické právo, Compliance & Corporate Governance, německé právo a veřejné zakázky. To je hodně široký záběr. Která z těchto oblastí vás „vytěžuje“ nejvíc? Nemáte někdy pocit, že byste potřeboval dvě hlavy?

Nejvíc mě bezesporu zaměstnává energetické a německé právo. Odhaduji, že obě oblasti dohromady zaberou tak 70 % mé práce. Podle mě jsou čtyři „specializace“ ještě zvládnutelné. Musím také přiznat, že mám v každé oblasti za sebou skvělý tým lidí – známe se dlouho, víme, jak kdo pracuje, takže se ve výsledku společně velmi dobře doplňujeme, a dokážeme tak klientovi efektivně pomoci. Neméně důležitým faktorem je i to, že se jedná o právní oblasti, kterým se věnuji už víc než 15 let (minimálně pokud se bavíme o českých odvětvích), a německé právo je z podstaty věci prostě můj základ. Zatím tedy druhá hlava naštěstí není potřeba, ale někdy by bylo třeba spíše druhého Müllera, abych mohl být na dvou místech zároveň (směje se).

Když se řekne energetické právo, mnoha lidem zřejmě naskočí pojem „solární baroni“. Jsou kolem toho pořád právní spory, nebo je podstata této specializace v jiných oblastech?

Kolem investic do solárních elektráren jsou samozřejmě stále rušné právní spory. Pojem „solární baron“ má bohužel velice negativní konotaci. Investoři, které v bpv Braun Partners zastupujeme – jak tuzemští, tak zahraniční – využili v letech 2008–2010 nabídku ze strany českého státu a investovali v dobré víře a bez postranních úmyslů do zelené energie. Často se jednalo o vlastníky elektráren (ať už mluvíme o solárním nebo jiném typu energie) ve více zemích EU.

Mezi nejvýznamnějšími spory, ve kterých naše klienty zastupujeme, je celá řada známých arbitrážních řízení. V tom posledním (pro investory možná i řízení s dobrým koncem) se schyluje k finálnímu rozhodnutí. Dále jednáme v zastoupení našich cca 40 provozovatelů solárních elektráren (opět zahraničních i tuzemských) ve sporu, který vyvstal kolem otázky, kdo má povinnost financovat recyklace solárních panelů. Máme za to, že tím povinným investorem nejsou provozovatelé, a už v devíti případech jsme náš názor před soudem úspěšně obhájili a spor vyhráli. Díky těmto pravomocným rozsudkům jsme od státu získali zpět prostředky, které byli provozovatelé nuceni do recyklace investovat. Teď se případ dostal i k Nejvyššímu soudu, ale stále se připojují další provozovatelé, protože je tlačí čas a hrozí promlčení. Mou specializací nejsou ale jen „soláry“. Je to především klasická energetika. Naučil jsem se to doslova od píky během svého desetiletého působení ve společnosti E.ON. Tam jsem měl možnost získat zkušenosti ohledně energetického práva od těch nejlepších – od svých tehdejších kolegů, kteří se této problematice věnovali více než 20 let. Dnes z toho těžím pro naše klienty – klasické i nové dodavatele energie, provozovatele distribučních sítí a tak dále.

Compliance & Corporate Governance – speciálně korporátní compliance je, alespoň z mého laického pohledu, strašlivě široká oblast, a to jak směrem ven, tak i k vnitřnímu chodu firmy. Je to ještě pořád z většiny sféra práva, nebo už spíš záležitost nějakých vnitrofiremních pravidel?

Já osobně se zaměřuji na část compliance a vnitřní chod společnosti. Hlavně radím (a opět těžím z dlouholetých cenných zkušeností z velké korporace) klientům, jak nastavit procesy a dokumentaci a jak předcházet problémům, které s tím souvisejí. Jedná se především o školení zaměstnanců a přípravu dokumentace. Vzhledem k tomu, že to zahrnuje také problematiku kartelů, trestní odpovědnost právnických osob a podobně, jedná se o široké spektrum oblastí, a proto je vždy nutné velmi úzce spolupracovat s klientem. Jde o dvoustranný proces: na straně jedné je klient, který rozumí svému byznysu, na straně druhé pak my, kteří musíme jeho znalosti vnímat a nastavit své služby tak, aby v konečném důsledku obchod fungoval dál a v ideálním případě ještě lépe. Právník – jakkoliv chytrý –, který se nepokusí pochopit, co klient dělá, je v tomto případě spíše ke škodě.
Je hodně zájemců o vaše služby z této oblasti? V čem je vlastně důležitá z hlediska práva? Laicky mi totiž připadá, že to není jen věcí paragrafů.

Poptávka je velká a vnímám určitý trend: zájem se zvyšuje pokaždé, když se například v médiích objeví zpráva, že byla nějaká společnost odsouzena v rámci trestního řízení nebo dostala vysokou pokutu kvůli porušování pravidel hospodářské soutěže. Zájem je o úpravu firemní dokumentace, směrnic a tak dále, ale taky o zaškolení managementu a vedoucích zaměstnanců.

Oblasti, kterým se věnujete, nevypadají jako běh na krátkou trať. Jsou případy, které řešíte třeba i dlouhé roky?

Já osobně věřím tomu, že vztah mezi advokátem a jeho klientem by neměl být během na krátkou trať. Je pravda, že většinou začíná nějakým urgentním problémem, ale cílem je, aby se klient mohl obrátit vždy na téhož právníka, když si není jistý nebo má obavy, že mu hrozí jakékoliv nebezpečí. A to aniž by měl strach, že okamžikem, kdy volá nebo píše, začínají běžet hodiny. Dlouhodobou spoluprací se naše služby pro takového klienta mohou vždy jen zlepšovat, protože známe jeho činnost i jeho samého už dlouhou dobu. Ale je pravda, že u některých věcí to bohužel vypadá, jako by nikdy nechtěly skončit. Například arbitráž, týkající se „solárů“ nebo některá soudní řízení, která vedu v Německu, zatím neberou konce. Ale i tady je třeba stát neustále za klientem a vysvětlit mu, proč se tak děje.

Společně s Arthurem Braunem jste samozřejmě znalci německého práva. Na veřejnost se dostal například případ kolem Viktoriagruppe. Je hodně česko-německých sporů?

Viktoriagruppe je asi nejvýznamnější spor, který jsem v posledních pěti letech v Německu vedl. A s radostí můžu říct, že první dvě instance jsme pro ministerstvo financi už vyhráli! Jinak těch sporů je opravdu hodně. Je vidět, že úspěšné české firmy jsou aktivní i na německém trhu, a s takovou aktivitou samozřejmě logicky stoupá nebezpečí, že vám německý partner nezaplatí nebo neoprávněně tvrdí, že služby či zboží nejsou kvalitní. Často máme i případy, kdy se německý partner či zákazník dostane do potíží či insolvence, a i tady pomáháme klientům hájit jejich práva. Bohužel hlavně menší a střední české firmy se setkávají s tím, že si jejich německý partner myslí, že si s nimi může dělat, co chce. Pak je velmi překvapen, když se objeví německý advokát z Prahy, který sice klientovi radí v českém jazyce, ale zároveň vystupuje před německými soudy.

AK Braun Partners má pobočku i na Slovensku, takže další otázka se nabízí: je hodně česko-slovenských sporů?

Těch moc není. Máme pár slovenských klientů, kteří mají potíže v Německu, těm pomáháme. Ale obecně je slovenský trh mnohem víc orientován na Rakousko.

Na které kauzy jste ve firmě obzvláště hrdí?

Pro mne osobně je to určitě kauza Viktoriagruppe, kdy jsem úspěšně zastupoval český stát. Jsem moc rád i za takové případy, kdy vznikne dlouhodobá spolupráce na základě oboustranně dobrého a spokojeného vztahu. Jedná se často o firmy, které za námi přišly s velkými problémy se svými německými klienty. Zmíněné problémy jsme vyřešili, s klienty byla vypracována nová dokumentace pro další zakázky, a tím jsme pomohli snížit možné budoucí nepříjemnosti. Dnes už klienti nevyhledávají naše služby jen ve chvíli, když mají zásadní problém, ale pro jistotu nás automaticky kontaktují před podpisem jakékoliv smlouvy. Můžeme tak zabránit případně špatně nastaveným podmínkám nebo nedorozuměním. Vztah se tedy vyvinul do kontinuálního poradenství. Vlastně nejde ani tak moc o hrdost, ale o to, že se nám klientela vrací. To je pro advokáta největší ocenění.

Německé a české právo… Jsou nějaké oblasti, kde by bylo fajn navzájem převzít určité – zjednodušeně řečeno – paragrafy?

Upřímně? Ani ne. Je pravdou, že oba právní řády jsou si velmi podobné, ale české právo je v mnoha oblastech modernější a také lépe aplikovatelné. Vezměte si například energetické právo: to je v Německu tak složité a rozdělené do tolika zákonů, že jsou z něj „na větvi“ i mí kolegové, kteří se na něj specializují. Není to ani tady, ani tam perfektní, ale z mého pohledu je český právní řád kvalitní a férový. Nevěřím tomu, že tráva na Západě je zelenější. Často je to jenom zdání a podle mě je realita opačná.

Proč jste se vlastně usídlil v Česku?

Zaujala mě jedna slečna, kterou jsem v roce 2004 potkal v Praze. Dnes je to moje manželka. Tak jsem si po roce začal hledat práci v Česku. Dostal jsem nabídku od E.ONu, zavřel advokátní kancelář v Německu a už jsem tu zůstal. A zůstanu už nadobro. Měl jsem asi štěstí – můj otec v té době pracoval v Praze pro jednu německou společnost jako jednatel a já jsem tu byl na návštěvě. Nebo to byl spíše osud.

Vy i váš kolega Braun hovoříte česky. Bylo pro vás těžké se češtinu naučit, nebo máte na jazyky talent?

U pana Brauna je to určitě talent. On byl jeden z prvních západních studentů na právnické fakultě v Praze a je tady už přes 25 let. Já jsem to měl jednodušší. Moje matka pochází z Prahy, a tak jsme zde každý rok trávili několik týdnů. Sice jsem česky nikdy nemluvil příliš dobře, spíše na takové úrovni, na jaké mluvíte s prarodiči, ale někde v hlavě ten jazyk asi zůstane uložen. Když jsem začal pracovat v E.ONu, velmi rychle jsem se rozmluvil a naučil se „normální“ češtinu. Pomáhalo mi i to, že jsem pracoval v české společnosti, mám spoustu českých kamarádů, vyhýbal jsem se komunitě expatů, a tak jsem byl nucen mluvit česky při každé příležitosti.

Německo je obecně spojováno s disciplínou a přesností, Česko zase s improvizací a se schopností „ze všeho si dělat srandu“. Platí to podle vás? Musel jste si v Česku na něco zvykat a musí si na něco zvykat Čech v Německu?

Osobně žádný rozdíl nevidím. Znám své české kolegy a kamarády jako velice precizní a disciplinované. Možná je to ale i tím, že nejsem tak úplně typický Němec – dlouho jsem žil i v Itálii a nějaký čas v Americe. Mám za to, že si spíš kolegové museli zvyknout na mě. Občas nechápali můj styl humoru, což mají společné s Němci (směje se). Když sleduji vývoj na Západě, někdy jen kroutím hlavou nad tím, jak jsou v některých věcech (mám na mysli například e-government) pozadu. Je pravda, že Češi jsou flexibilnější a otevřenější novým věcem, což je velice příjemná vlastnost. Tím spíše pro advokáta, který občas potřebuje, aby klient zaujal jiné stanovisko než původně a akceptoval určité změny. Zkrátka věc, která se v mé profesi docela hodí.