Zatímco v případě rodičů v pracovněprávních vztazích mají soudy k určení výše výživného alespoň nějaké vodítko v podobě výplatní pásky (i když i v těchto případech deklarovaný příjem nemusí odpovídat skutečnosti), v případě rodičů podnikatelů je situace složitější.

Možnosti, schopnosti a majetkové poměry rodiče ovlivňuje převážnou měrou jeho příjem. Příjem je zároveň ukazatel, který je možné si snadno představit, jsou to čísla. Právě z tohoto důvodu mají někdy soudy tendenci upnout se na daňové přiznání rodiče. To je sice pochopitelné, ale bohužel bez zohlednění dalších skutečností také nesprávné.

Ústavní soud již také uvedl, že při zjišťování příjmu rodiče by se soud neměl omezovat jen na zjišťování příjmů podle daňových a účetních předpisů. Zjednodušeně řečeno, skutečnost, že má například pan Vomáčka v daňovém přiznání za uplynulý rok zisk 240 000 korun neznamená, že má životní úroveň člověka s dvaceti tisíci čistého měsíčně. Zejména, když byl loni v létě dva týdny na Floridě, v zimě týden v Chamonix a v garáži luxusní vily má několik drahých aut.

Příjem jen jako část skládačky

Jiří Lojda Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde získal i doktorát. Studoval na univerzitě v Mnichově. Od roku 2020 působí jako advokát v bpv Braun Partners v Praze. Věnuje se dopravnímu právu, ochraně hospodářské soutěže, poštovnímu právu, právu obchodních společností a sporné agendě.

Pokud se potýkáte s podobnou situací, pak vězte, že nejste jediní, což také znamená, že soudy, na jejichž názoru záleží, již tuto věc řešily a poskytly vodítko, jak v takovém případě postupovat. Ústavní soud rozhodl, že posuzován by měl být nejen příjem, ale i hodnota movitého a nemovitého majetku rodiče a jeho životní úroveň, přičemž v potaz by měl být brán třeba i příjem a jiné benefity, které mohou plynout rodiči z obchodní společnosti, na níž se podílí.

Možnosti a schopnosti rodiče pak nejsou dány jen jeho příjmovou stránkou, nebo výší aktiv, ale rovněž tím, jaké výdaje mu vznikají. Soudy už v této věci zkoumají například jak rodič žije (zda má vlastní bydlení, nebo platí nájem) a jakým způsobem hradí své výdaje (zda žije sám, nebo ve společné domácnosti s někým jiným, třeba s novým partnerem). Zohledněna by měla být při stanovení výživného rovněž míra, v jaké ten který z rodičů o dítě pečuje. Soudy by se v rozhodování o výživném také neměly spokojit jen s důkazy, které rodiče u soudu navrhují, ale měly by samy postupovat tak, aby bylo zjištěno, jak se věc doopravdy má a jak na tom rodič skutečně je.

Náhle zchudnout nepomůže

Nikdo neříká, že léta výdělečný byznys musí přinášet zisk vždy a že krize nepřicházejí, ale těžko lze usuzovat na možnosti a schopnosti rodiče z minimálního zisku v daňovém přiznání, když na internetu jsou nabídky odpovídající jeho kvalifikaci za 50 000 korun měsíčně a povinný rodič nejeví snahu se o některé z nich ucházet.

V takovém případě jsou možnosti a schopnosti rodiče na této částce a nikoliv na úrovni ztráty z podnikání, nebo minimální mzdy, za kterou se rodič nedávno nechal zaměstnat mimo svůj obor. Jako důkaz může posloužit i statistika příjmů dosahovaných v oboru, pro nějž má rodič kvalifikaci, nebo jemuž se věnuje. Soud by rovněž neměl mít v rámci hodnocení důkazů pochopení pro to, že rodič část svého majetku za nejasných okolností pozbyl (náhlé dluhy, darování příbuzným nebo přátelům atp.).

Když už to jinak nejde

V řízení o výživném se samozřejmě soud snaží zjistit aktuální situaci a z ní vyjít při stanovení jeho výše. Zjištění aktuálního stavu je však možné většinou jen pokud rodič spolupracuje. Pokud však rodič i přes veškerou snahu soudu brání tomu, aby byly zjištěny jeho příjem, jeho majetkové poměry a další skutečnosti, které soud potřebuje k tomu, aby ve věci rozhodl, stanoví občanský zákoník poslední mechanismus, který soudu umožní výživné určit.

Občanský zákoník totiž říká, že v takovém případě soud vyjde z pětadvacetinásobku částky životního minima jednotlivce. Životní minimum jednotlivce činí v současné době 3 860 korun, soud tedy v takovémto případě bude předpokládat, že měsíční příjem rodiče činí necelých 100 000 korun.

Paušální daň a výživné

Zjišťování příjmů rodiče se stane obtížnější s ohledem na letos zavedenou paušální daň. Tato daň má napomoci těm podnikatelům, kteří nemají vysoký obrat, tím, že budou paušální částkou platit jak odvody pojistného, tak daň z příjmů. Pro zjednodušení administrativy pak tyto subjekty nebudou podávat daňové přiznání.

Samozřejmě bude nadále povinností rodiče platícího paušální daň doložit soudu na jeho výzvu výši svých příjmů, jinak riskuje určení výživného částkou počítanou z pětadvacetinásobku životního minima jednotlivce.

Soudy si budou v takovýchto případech nejspíše nechávat předkládat faktury, případně doklady prokazující výdaje (faktury za nájem prostor k podnikání, leasing atp.). V těchto případech bude však hrát větší roli úvaha soudu nad tím, kolik může rodič platící paušální daň vydělávat a jelikož nebudou mít na co se upnout, budou soudy muset přikládat větší váhu výše uvedeným kritériím, tedy jaký majetek rodič má, jakého příjmu by mohl dosahovat (např. z pohledu statistiky), jak o dítě pečuje, jaké jsou jeho výdaje a jeho životní úroveň celkově.

Otázka přístupu

Rozhodování o výživném v případě rodičů podnikatelů rozhodně není lehké a pro soudy je nepochybně snadnější vyjít z čísel. Bohužel návrh na určení výživného dítěte není slovní úloha z matematiky. Nezřídka vyžaduje takovéto rozhodování kromě trpělivosti a znalosti širších souvislostí (především účetnictví a daňových aspektů podnikání) i odvahu stát si za svým rozhodnutím v případech, kdy toto rozhodnutí nelze opřít o jasná čísla a schopnost své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.

Ve spoustě případů je to však jediný způsob, jak zajistit dítěti jeho právo na stejnou životní úroveň, jakou má jeho rodič, a to do doby, než bude schopné samo se živit.