Arthur Braun, M.A. je německý právník s třicetiletou praxí v České republice. Poté, co se v roce 1988 zúčastnil výměnného programu mezi svou univerzitou v Pasově a Právnickou fakultou UK, dostal v roce 1990 jako první západní student práv po revoluci možnost zde studovat. Po jedenáctiletém působení v mezinárodních advokátních kancelářích v Mnichově a Praze je od roku 2006 řídícím partnerem advokátní kanceláře bpv Braun Partners. Specializuje se na poradenství v oblasti transakcí, kartelového práva a pracovního práva. V bpv je součástí silné skupiny, která poskytuje poradenství českým a slovenským klientům v oblasti německého práva. Zarytý Bavor je ženatý a má tři děti.
1. Co máte na své práci nejraději?
Rozmanitost, nikdy ráno nevíte, co den přináší. Právě, že naše práce nezná rutinu a že jste pořád pod tlakem se učit něco nového, Vás drží ve formě. Plus šance dělat uznanou a intelektuální práci, přičemž si užít kreativitu podnikatele.
2. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Asi moje první stáž v pařížské advokátní kanceláři – tenkrát asi nejlepší kancelář se specializací na francouzské právo životného prostředí – kde jsem viděl jako politicky smýšlející člověk, že právník často dokáže prosadit vetší změny než politik.
3. Knížka, kterou jste četl naposled?
Nadále čtu hodně i mimo práci (v Praze nemám televizi, ani počítač domů), minimálně 2–3 knihy za týden. Jeden highlight (který ale trvalo přečíst týden) byl Benny Morris: 1948: A History of the First Arab-Israeli War. Kritický historik, který popisuje, proč se dneska válčí na blízkém východě. A zároveň je zajímavé číst, v jaké historicky výjimečné situaci (USA a Sovětský Svaz podpořily vznik Izraele, ačkoliv v jinech zemích bojovali proti sobě. A samozřejmě role Československa, které (po Vítězném únoru) prodalo výzbroj nutnou pro přežití mladého státu.
4. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Mezinárodní právo veřejné a evropské právo – asi zase propojenost s politikou. Římské právo jsem naopak považoval za ztrátu času.
5. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Zase nedávno na našem professional tréninku: starší advokáti přemýšlí o zavedení AI v kanceláři, výhody, nebezpečí, jaké systémy budou, na druhé straně naši studenti (stejně jako moje děti) používají generative AI denně.
6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Ochotu číst, psát a učit se natrvalo (i technologie), ne pro nějakou zkoušku, ne biflovat se paragrafy, ale učit se logiku. A nikdy nezapomenout, že pro pochopení případu, ale i transakce, jde vždy o lidi a umění komunikovat. Navíc v advokacii – nikdy nezapomenout, že do určité míry jste také podnikatelem. To ještě neznamená, že budete muset umět všechno, co se naučíte na VŠE, ale rozumět účetnictví, daním a mít vlastní business plán a strategie, než složíte slib u ČAKu.
7. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Vystudoval jsem také politiku a amerikanistku. Původní přání stát se diplomatem jsem nechal poté, když jsem se potkal s denním životem diplomata – oproti tomu jsem chtěl vetší svobodu. Lákaly mě asi nejvíc denní výzvy v práci advokáta a nelituju – do dneška to považuji za nejlepší povolání.
8. Kdo Vás v životě – tom pracovním i soukromém – nejvíce motivuje?
Všichni, co přispívají k tomu, aby byl svět kolem nás trochu lepší, abychom všichni v rodině, v kanceláři, a dokonce i já sám rostli ve znalostech a osobnostně.
9. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Možná, že bych dělal něco v médiích – spíše klasickou žurnalistiku. Když mi bylo 9 let, tak jsem zveřejnil svou první báseň na dětské stránce v našich novinách a dodneška rád píšu maličkosti (ale básně už ne).
10. Jací lidé Vás nejvíce dokáží rozčílit?
Nekompetentní, ale nafoukaní lidé. Ale v práci na sobě nedávám nic znát. Jenom když hraju basketbal – tam jsem začal zase aktivně hrát se starým týmem po 40 letech (v Německu jsme letos skončili dokonce na 3. místě ve věkové kategorii nad 55 let) tak si můžu dovolit nadávat.
